Kineziotejping
Kineziologické tejpování neboli kinesiotaping se objevil zhruba v 70. letech minulého století v Japonsku a Koreji. Vychází z myšlenky, že k udržení zdraví a jeho znovunastolení je důležitý pohyb a svalová aktivita. Svaly totiž nejsou důležité pouze pro pohyb těla, ale také například pro krevní a lymfatický oběh, ale i udržení tělesné teploty. Jestliže svaly dobře nefungují, ať už v důsledku přetížení, zhmoždění, nebo následkem oslabení, což může vést k celé řadě poškození a onemocnění.
Tejpování podporuje svaly v jejich činnosti bez toho, aby byla omezena pohyblivost společně s rozsahem pohybu. Při ošetření svalů touto metodou se v postižených tkáních poměrně rychle aktivují ozdravné procesy, umožňující rychlý návrat k aktivní činnosti v plném rozsahu. Během rozvoje této metody se zjistilo, že možnosti aplikace jsou mnohem větší než jen ošetřování svalů.
Oblast použití tejpů je široká, slouží k doléčování po zranění, redukování zánětů nebo hromadění tekutin (edémy, hematomy), ke korekci vadného držení těla a ošetření při poškozeních z přetížení.
Nejčastější použití
Kontraindikace: